|
Jeden z našich nejúspěšnějších současných atletů, opora
družstva, nám všem udělal radost tímto statistickým
vyhodnocením činnosti členů našeho LA oddílu
v jednotlivých disciplinách. Jeho trpělivá práce
poslouží současným závodníkům, trenérům i jejich příštím
následovníkům. Díky, Petře, Tobě i všem, kteří Ti
pomáhali stvořit tuto velmi prospěšnou pomůcku, za velmi
dobrý základ dalších prací, ve které budeš jistě s chutí
pracovat.
Výsledky ukazují, že počátky atletiky v Otrokovicích
byly velmi úspěšné, a o to hodnotnější, že byly dosaženy
v ne tak dobrých podmínkách, jaké máme pro atletiku
dnes.
Chci použít této příležitosti, při které hodnotíme
úspěchy našich závodníků, k tomu, abych vzpomněl všech
těch, kteří přispěli při obětavé organizátorské práci
k dnešním úspěchům našich atletů během mojí činnosti
v posledních dvanácti letech.
Asi tak v roce 1958 se začíná zhoršovat situace
v oddíle, po soukromých trablech Jindry Roudného,
trenéra našich závodníků. Jindra přinesl první větší
úspěchy našich závodníků, přinesl do oddílu výborný
kamarádský duch. V nepříznivé situaci přichází za mnou
Ruda Vyvial, a protože věděl o mé dřívější aktivní
atletické činnosti v Hradci Králové, velmi snadno mě
přesvědčil, že je třeba pomoci. Již po roce jsem vedl
oddíl a společně s Jirkou Bednaříkem a Jožkou Bukovjanem
jsme se pustili do vytváření širšího jádra družstva mužů
a soustavně, téměř sisyfovsky, tvořili družstvo mladších
dorostenců. Žel, větší část dorostenců odchází
z Otrokovic i bez rozloučení, i když se po určitou dobu
stává atletická činnost významnou součástí jejich
života, i když jim kromě radosti ze sportování dává do
jejich povahy cenné rysy, významné pro úspěšný život.
Menší část dorostenců zůstává v oddíle a věnují svůj
volný čas atletice a mnozí z nich se stávají pilíři
družstva v následujících letech. Když pak předčasně
odstupuje Jožka Blechta, jako organizační pracovník,
kterého nemohl nahradit Karel Tihelka, stáli jsme před
problémem získat kvalitního organizačního pracovníka pro
důležitou činnost oddílu. Příchod Otty Opavského byl
velkou výhrou, neb Otta měl již velké zkušenosti
z Gottwaldova a má velký díl na úspěších oddílu. Denní
obětavá činnost Jirky Bednaříka, který zavádí moderní
tréninkové metody, přinesla brzy ovoce – dochází
k vzestupu výkonnosti. Jožka Bukovjan soustřeďuje kolem
sebe štrekaře, strhuje svojí houževnatostí stejně staré
i mladší. Vytvořil skupinu, která se stává postrachem
nejen v soutěži družstev, ale na všech závodech
v republice. Odběhlo se u nás již 11 ročníků „Běhu Naší
pravdy“, a vždy si vzpomínám na ten první ročník, který
se běžel na dostihové dráze u Tlumačova. Do rána napadlo
20 cm sněhu, a tak žáci, dorost i dospělí, dobíhali i
bez pláštěnek – promrzlí. S Rudou Vyvialem jsme v lese
rozebrali metr dřeva a roztopili vatru, aby se rozhodčí
i závodníci mohli trochu ohřát a závod mohl být
dokončen.
Z těch nejvýznamnějších podniků atletů to byly jistě již
dva přebory ČSSR v přespolním běhu dospělých i
vystoupení Dukly Praha, ve které bylo jádro národního
družstva. Dva mezinárodní mítinky, uskutečněné po
Rošického memoriálu, a z nich právě na ten po skončené
Tokijské olympiádě, kdy si to u nás rozdal Jožka Odložil
s Novozélanďany Smelkem a Daviesem. Na tento mítink se
přišlo podívat 9000 diváků. Byly to dva Přebory ČSSR
juniorů, přebor republiky staršího dotostu. Byla to celá
řada krajských i župních přeborů, při kterých byla
vyzkoušena naše velmi kvalitní dráha, na níž si mnoho
závodníků vytvořilo svoje osobní rekordy.
Naši vynikající závodníci startují i v zahraničí. Celou
řadu hodnotných utkání vybojovali závodníci, zvláště pak
štrekaři, s maďarským klubem MÁV Stolník.
K oboustrannému poznání došlo při vzájemném utkání obou
družstev.
Domnívám se, že pro propagaci atletiky v Otrokovicích
bylo v minulosti vykonáno dost a rozhodně to přispělo
k tomu, že máme v oddíle stálý příliv mladých adeptů,
k nimž, bohužel, nemáme dostatek odpovědných trenérů a
cvičitelů.
A v tomto jubilejním roce připravujeme první otrokovický
(tzv. rychlý) maratón. Mezi námi žije a závodí totiž
dvojnásobný mistr ČSSR Dr. Josef Podmolík, který svými
výkony dosahuje k evropské špičce. Jeho tréninkové úsilí
a jeho výkony musejí být pro naši mládež dlouho vzorem.
Naběhat denně 55 km v nerůznějších povětrnostních
podmínkách, při odpovědné lékařské práci, v rodině
s dvěma dětmi, většinou v ovzduší prosyceném
popelovinami a průmyslovými výpary – to jsou opravdu
skvělé výsledky.
Než pogratuluji, musím se přiznat. Našel jsem během
těchto let dobrý vztah k mladým atletům, že jsem často
šel pomoci, i když jsem už nemohl.
Cením si obětavosti řady funkcionářů a zvláště si pak
cením těch závodníků, kteří vždy a včas spolehlivě
udělali to, co potřebovala naše atletická rodina, kteří
dali přednost potřebě atletického kolektivu před zájmem
osobním. Byla údobí, kdy se činnost nedařila, kdy
vznikaly mezery ve funkcích, kdy klesaly výkony a kdy
jsem si přál, aby mě někdo nový vystřídal. Nový duch
může způsobit kvalitativní vzestup. Musel jsem se zase
vrátit, protože bych se bez té práce cítil invalidní.
K té pětatřicítce přeji otrokovické atletice, aby
čtyřicítku oslavila na tartanu, přeji jí další příliv
duševně vyspělých a tělesně zdatných mladých lidí, kteří
budou dobrými kamarády a budou i při svých
individuálních bojích vždy chránit zdravý kolektiv.
|
