V Baťově nemá lehká atletika ještě dlouhou historii. Začali ji zde dělat v roce 1936. A opravdu s holýma rukama. Měli vlastně jen chuť a dobrou vůli, k tomu kus odvahy a Doležala, zkušeného atleta, který si řekl, že v Baťově vytvoří dobrý lehkoatletický odbor.

Dnes, po uplynutí tří roků, může se Doležal podívat klidně na práci, kterou vykonal. Našel a vychoval si několik desítek mladých a nadšených chlapců, kteří vlastně úplně "propadli" lehké atletice. Stačí jich několik vyjmenovat: Louda, Lukáč, Lněnička, Luňáček, Faflík, Mazur, Eschler, Majer, Mikš, Čeleda, Daneš, Skácelík, Novák, později Mazáč, Šafařík, Mansfeld, Crlík, Smejkal a Vondrák, abychom si upamatovali na jména, s nimiž jsme se často setkávali v referátech o lehkoatletických závodech. Dobyli i rekordů, a to jak na okrskových, tak zemských i státních přeborech.

Budeme mít ještě příležitost vrátit se podrobně k práci, kterou Doležal nejen v Baťově začal, ale ve které dovedl úspěšně i pokračovat.
Jedno přání atleti v Baťově mají: potřebují atletickou dráhu. Dovedeme si představit, jak by teprve dovedli pracovat, kdyby měli dobrou závodní dráhu. Záleží na vedení SK Baťov, aby přání svých dobrých atletů vyhovělo.

Šafařík se stal župním přeborníkem v lesním běhu, na Přeboru Čech a Moravy v Praze doběhl druhý na 800m. V tomtéž přeboru juniorů ve Zlíně obsadili 3. místa bratři Mazáčové v běhu na 1500 a 5000m a Lněnička v hodu oštěpem.

na fotografii: František Doležal