Až do roku 1948 se nenašla v archivu, v novinách ani ve vzpomínkách pamětníků o atletice ani zmínka. Teprve z následujícího roku se zachoval dokument o znovuzaložení atletického oddílu na Baťově. Dokument nese název "Ustavující schůze lehkoatletického oddílu Sokola Svit Gottwaldov - Otrokovice na Společenském domě dne 6.1.1949". A protože oddíl se jmenoval Sokol, tak i všichni přítomní mají před jménem titul "Bratr". Do prvního poválečného výboru byli zvoleni bratři Helešic, Entlich, Ptáček, Houser, Skácel, Chlebný, Hložek, Zukal, Pospíšil, Koryčánek a Žůrek.

Vedoucím byl zvolen pan František Helešic, a právě on vzpomíná na přípravu školního hřiště, kde měly probíhat veškeré závody.

"Začátky atletiky nebyly po válce nijak růžové. Hřiště u škol bylo ve velmi špatném stavu, dráha se podobala spíše rozježděné polní cestě, bouda, která sloužila jako sklad i šatna, byla plná skla. Postupně jsme všechno dávali za pomoci tehdejšího vedení Jiskry do pořádku. Na dráhu byla dovezena jemná škvára, upravili jsme doskočiště a vrhačské kruhy. Plocha hřiště byla jen trochu urovnána, aby se mohlo házet. Kdybychom chtěli opravdu regulérní plochu, bylo by potřeba odstranit buldozerem kameny, které byly těsně pod povrchem. Tehdy byly disky z gumy, takže jim to nijak neškodilo, horší to bylo s oštěpy, které jsme později sehnali dokonce originální finské. Koule jsem pro trénink přinesl z továrny kulových mlýnů".

Rozmach nastal až na začátku 50. let, kdy byla vydána brožura ÚRO "Sportovní hry dělnické mládeže SHDM" a zajištěním této akce byly pověřeny také závodní rady. Předseda ZR Oldřich Pištěk si nás několik pozval na poradu a požádal nás o pomoc při organizaci Sportovních her. V rámci spolupráce jsme ho ihned požádali o finanční příspěvek na nákup potřebných věcí pro závodníky - trenky, trička, tretry atd. Bylo nám přislíbeno 100 tisíc Kčs (ve staré měně). Háček však byl v tom, že byl začátek prosince a peníze jsme museli utratit do konce roku. Veškeré vybavení bylo v té době na poukazy. Vychovatel ze Svitu Josef Entlich sehnal na ústředí Sokola poukazy a do konce roku jsme nakoupili vybavení pro kopanou (dorost) i atletiku (pro chlapce i dívky). Vybavení bylo poměrně bohaté - série scampol, trenek, 50 párů treter, stopky, pásma. Díky porozumění Závodní rady se nám dílo dařilo, hlavn u mládeže, kde z titulu svých funkcí usměrňovali sportovní činnost mladých R. Nitsch a vychovatelé Entlich a Gruntorád (vedl kopanou). Mladí byli pro sport zapálení - vzor Zátopek.

V tomto roce jsme už byli pověřeni okresem i krajem pořádáním prvních akcí, hlavně přespolních běhů. Měli jsme dost nadějných vytrvalců, patřili mezi ně hlavně Koryčánek, Zukal, Maniš, Krátký, Pospíšil, Šedivý, Slavíček, Preiss, Novák, Staroveský, Nedvěd a Fišer. Účast na těchto akcích bývala poměrně velká a také úspěchy slušné.

Na hřišti jsme pořádali mítinky, odznaky zdatnosti a jiné podniky. Hodně výkonů se dostalo i do celostátních tabulek. Nejlepším závodníkem, ale také nejpoctivějším v přípravě, byl Josef Poruba, který v Gottwaldově překonal několikrát československý dorostenecký rekord v hodu oštěpem.

V technických disciplinách si poměrně úspěšně vedli i koulaři Bořek Růžička a Franta Kohoutek (bývalý člen ATK), výškař Jaroslav Dufek z Tlumačova, dorostenci Jirka Kliment, Mirek Ptáček, Mirek Toman, Jindřich Krajča, Forró, Hoffman, Vavřík, Zdena Černá.

Nemohu nevzpomenout, a tím i poděkovat lyžařům Papežovi, Bučkovi, Martinů, Mikeskovi, Ordeltovi a Lukašíkovi, kteří vždy na požádání přišli a pomohli jako rozhodčí a zapisovatelé, bez nich bychom to často nezvládli.

A když už jsme u vzpomínání, chtěl bych vzpomenout chvíle těžší i ty veselejší. Mezi ty první patří momenty, kdy kluci obětavě v pondělí a v úterý upravovali hřiště, aby se ve středu mohlo závodit. Jaké bylo jejich zklamání, když zjistili, že hřiště bylo od škol rozšlapáno a veškerá práce byla zbytečná.

Nebo si odběhli přespolní běh, ale po telefonické urgenci, že vinou nedostatečné propagace se nemohli zúčastnit svazáci, ve středu závod zopakovali, za účasti hudby, zástupců Závodní rady, s prapory, ale opět bez svazáků.

Jindy zase mě vedení internátu požádalo, abych připravoval jejich učně na přespolní běh. Napřed jim termín přeložili, a když se další den sešli, byli odvoláni na povinné čtení nad mapou.

A závěrem si vzpomínám na veselejší zážitek. Měli jsme domluveno utkání s Gymnásiem Kroměříž, ale vrhač č. 1 - Franta Kohoutek - se omlouval, že nemůže přijet, protože musí doma okopat řepu. Tak byla zorganizována akce a parta atletů jela napřed do Střížovic Frantovi okopat řepu, aby se mohl zúčastnit utkání."

Složení výboru oddílu Sokol Svit XI:

|   První závody pořádal oddíl 24. dubna 1949 přespolní běh pro dorost i dospělé

|   Mladší dorostenec Josef Poruba se stal v Gottwaldově okresním přeborníkem v kouli, disku i oštěpu

|   Na krajských přeborech v Gottwaldově skončil Pátek v běhu na 5000m druhý za ing. Snížkem v čase 17:07,6 min.

|  Poruba zvítězil také v krajovém utkání Ostrava - Gottwaldov, a to v disku i oštěpu. Mimo něj startovali za družstvo Gottwaldova také Václavek a Hála

|  Krajskými přeborníky v přespolním běhu v Bzenci se stal Josef Pospíšil a družstva mladších i starších dorostenců (Holub, Švach, Krátký, Pospíšil, Zukal a Štefan)

V sobotu 17. a v neděli 18. října probíhaly v Gottwaldově sportovní slavnosti pracující mládeže. Již sobota ukázala, že náš nejkrásnější sport, lehká atletika, má mezi mládeží v Domovech nepřeberné množství nadšenců, jen jim dát příležitost závodit, celou řadu instruktorů, a musíme se stát skutečnou lehkoatletickou velmocí v republice. V závodě na 4x100m ukázali soudruzi z Otrokovic, jak se má "fandit", a soudruzi z Domovů by si z nich měli vzít příklad.

následující rok >>>

archiv 1945 - 1948 se nedochoval